Člověk a ne-moc

V každé živé bytosti proudí životní energie. Pokud proudí volně, jste zdraví a šťastní. Je-li však energetická rovnováha narušena, projeví se to postupně až na tělesné rovině tím, že se přihlásí potíže, nemoc, bolest.

Zjednodušeně můžeme říct, že funkce všech orgánů a život člověka závisí na dostatku a kvalitě životní energii v nás. Tuto si můžeme opatřit sami pomocí potravy, správného dýchání a zdravého životního stylu. Ovšem v dnešní době máme nekvalitní potravu, špatné ovzduší a o zdravém životním stylu nemůže být u většiny z nás ani řeč.

Dnes si již spoustu lidí uvědomuje, že nemoci pramení z nějaké nerovnováhy: oslabení, stresu, nervozity. Nikdo se asi nebude přít o skutečnost, že naše duševní rovnováha ovlivňuje i náš fyzický stav. A tak jako psychický a duševní stav ovlivňuje naší tělesnou schránku, také fyzický stav ovlivňuje naši psychiku (na to někdy rádi zapomínáme). Vše se vším souvisí. A tak se často dostáváme do začarovaného kruhu, ze kterého neumíme vystoupit. Systém člověka, pokud je v optimálním stavu, je schopný samoléčení. Pokud mu však chybí energie nebo informace, je zapotřebí tyto nezbytné prvky dodat.

Máme několik možností, jak doplnit potřebnou energii do organismu nebo jak z něj vyloučit energii nekvalitní nebo destruktivní, případně jak probudit přirozené léčebné síly organismu. Můžeme zdravěji jíst, přestěhovat se do lepšího ovzduší, můžeme změnit styl života a více sportovat, a můžeme také pomoci sobě nebo i druhým použitím léčivých energií.

Člověk, který se zabývá neustále svojí možnou chorobou, ji tím udržuje při životě. Když myslíme na nemoc, když neustále pozorujeme její příznaky, když máme strach před jejím zhoršením nebo dlouhým trváním, tu vléváme oleje do ohně a svoji chorobu zvětšujeme a zhoršujeme. Mnozí lékaři to vědí a proto hledí odvracet nemocného člověka od myšlenek na jeho chorobu. To se zejména uplatňuje ve všech chorobách nervových, při nichž lékaři doporučují změnu zaměstnání, změnu vzduchu, cestování a podobné věci, aby se myšlenky nemocného odvrátily, od navyklého chodu, aby zkrátka nemocný na svoji chorobu zapomněl, čímž jeho duše nabude nové síly k napravení vad, které tím nebo oním způsobem vznikly v organismu.

Dlouhodobější zdravotní potíže, které, přes veškeré úsilí lékařů a léčitelů, nemizí, mívají kořeny v nesprávném lidském myšlení, v mylném hodnocení životních situací, v nedostatku lásky k druhým lidem či k sobě samému. Kdo se při onemocnění dokáže také zamyslet nad jeho poselstvím, ten se lépe uzdravuje. Když takto myslícího člověka navštíví nemoc, již se jí nebojí a jejímu povídání pozorně naslouchá. I paní Nemoc totiž nejprve nesměle šeptá do ouška nepodstatným, krátkým píchnutím v břiše, posléze volá delší bolestí a křečemi, a jestliže ji ani tehdy nevnímáme, zlostně křičí žlučníkovou kolikou či prasklým dvanácterníkovým vředem.

Nemoc člověku pomáhá. Prvotním odrazem boje člověka se světem, který se v těle odráží, drobným semínkem příštích, mnohem vážnějších onemocnění je zánět. Náš život se stává často bojem a ne procházkou růžovým sadem. Stačí malá nespokojenost a ve žlučových cestách dochází k podráždění. Stačí několik nesouhlasných vět s partnerem, malé nedorozumění s lidmi a ohroženy jsou naše ledviny a močový měchýř. Stačí skoro nevýznamné zatlačení citlivého člověka člověkem racionálním do kouta, k úkolům, se kterými nesouhlasí, a zánětem je narušována sliznice žaludku, ale objevují se i křeče v končetinách. Mnohdy chceme pěkně od plic říci, co si o všem myslíme. Nedivme se pak, že tělo naše myšlení a jednání hodnotí zánětem horních cest dýchacích, alergií, při větších křivdách a pocitech sevřenosti (často u dětí, které jsou přetíženy nebo trpí jednáním svých rodičů - křik, hádky, neustálé napomínání - a dítě se uzavře) a vyvrcholí to častým zánětem průdušek, alergií, nechutenstvím, koktáním. A tak se dá pokračovat. Poruchy krvetvorby, žaludeční vředy, srdeční ischémie, bolesti páteře, kolen, myomy, oční zákaly, mozkové příhody, i narušené a padající vlasy, to vše je řečí duše, která k svému pánu-člověku skrze jeho tělo hovoří.

Pokud se v našem nitru vyskytují rozpory, budeme přicházet do životních situací, které tyto rozpory posilují. Jestliže si sami sebe nevážíme (holdujeme kouření, alkoholu, drogám, jsme závislí na lécích, stresujeme se, hádáme se s partnerem, často používáme věty typu „nemám na sebe čas, nikdo mi nerozumí, já jsem hrozná, nemůžu, nejde to" apod.), okolí bude naše chabé sebevědomí podkopávat. Tím, že toto vše do okolí vyzařujeme, přitahujeme lidi podobného typu a tím i různé negativní situace. Okolí se nám tímto dokonale přizpůsobuje. Naopak, pokud si sami sebe více vážíme, máme pochopení pro druhé, jsme tolerantní a snažíme se být v harmonii, přitahujeme do našeho života též sebevědomé přátele, kteří naši sebeúctu podporují. Jestliže máme psychické zábrany při sebeprosazování, dáváme najevo svůj strach, obavy apod., můžeme očekávat, že lidé v okolí nám to neulehčí. Strach a obavy nás budou provázet. Pokud nedokážeme mít potěšení ze svého těla (jsme tlustí či chudí, máme akné nebo jiné vyrážky atd.) přitáhneme partnery, kteří na nás budou i dále nacházet chyby, a tím upevňovat náš pocit ošklivosti a méněcennosti. Pokud jsme plni vnitřního neklidu, s největší pravděpodobností se nám nepodaří žít a pracovat v klidném prostředí a brzy zjistíme, že nás práce nebaví atd.

Všechny negativní situace, které nás potkávají, nám však nabízejí šanci k zamyšlení, k pohlédnutí do hloubky svého nitra a ke změně. Změníme-li se my, změní se i svět kolem nás. Takže až vás příště okradou, nabouráte, nebudete si rozumět s partnerem, v práci budete mít problémy, neuděláte nějakou zkoušku, děti vás budou zlobit, budete stále častěji pociťovat stresy, bolesti žaludku, žlučníku, zad, různé alergie či jiné obtížné a problémy. Nebo se opět zamilujete do šíleného žárlivce, zjistíte, že váš partner-ka je konfliktní, tak se pokuste zklidnit a nahlédnout do svého nitra, „kde je zakopaný pes“.